Český divadelní a filmový režisér, scénárista a scénograf. Po absolutoriu brněnské JAMU působil do roku 1997 v brněnském Hadivadle, mezi lety 2002 – 2012 byl uměleckým šéfem oceňovaného pražského Divadla Komedie. Od roku 2012 pracoval na volné noze a režíroval na českých a slovenských scénách, od roku 2018 je kmenovým režisérem pražského Divadla Na zábradlí. V roce 2004 měl premiéru jeho první celovečerní film Vaterland – Lovecký deník, 2010 pak snímek Hlava-ruce-srdce. A v roce 2018 celovečerní dokument Vratislav Effenberger aneb Hon na černého žraloka. Jako režisér a dramaturg spolupracoval i s Českou televizí (cyklus dokumentů Česká fotka). Působí také jako pedagog pražské FAMU. Lady Macbeth z Újezdu je jeho první spoluprací se souborem Švandova divadla.
Davida Jařaba autora lze jen stěží odtrhnout od Davida Jařaba režiséra. Režíroval více než 50 inscenací, k nimž si většinou adaptoval nebo psal text a připravoval scénu. Jen výjimečně se ujímá textů jiných autorů a jen v ojedinělých případech svěřuje své hry do rukou jiných režisérů. V poslední době se privilegia pracovat s jeho textem dostalo Viktoru Taušovi (Amerikánka, Jatka78) či Štěpánu Páclovi (Za vodou, Národní divadlo moravskoslezské).
Jeho vlastní tvorba čítá řadu divadelních her a scénářů, které ve většině případů vznikly pro divadla, s nimiž byl v určité době spjatý jako umělecký šéf. Pro brněnské HaDivadlo napsal texty jako: Jeux d’Enfants aneb Paříž XIII., dvě verze Zmatků chovance Törlesse (dramatizace novely Roberta Musila), Klimeš (s Lubošem Balákem).
Během svého uměleckého šéfování v Divadle Komedie uvedl mimo jiné své texty: Parsifal, Zajatci nebo cyklus svých her, jež se volně vztahovaly ke konkrétním lokalitám Prahy (Vodičkova – Lazarská, Žižkov, Karlovo náměstí). Zároveň zde režíroval řadu výrazných adaptací literárních předloh jako Utrpení knížete Sternenhocha (podle Ladislava Klímy), Petrolejové lampy (podle Jaroslava Havlíčka), Weissenstein (podle Johannese Urzidila) nebo Srdce temnoty (podle Josepha Conrada).
Od roku 2017 je výrazně spjat s Divadlem Na zábradlí, kde působí jako jeden z kmenových režisérů. Uvedl tam své původní hry a výrazné adaptace Macbeth – Too Much Blood, Dobří chlapci, Podivuhodný případ pana Holmese, Ladies no Gentlemen, Tajný agent.
Oběť
Obsazení: 3 muži, 2 ženy
Existenciální groteska nebo apoteóza lásky a zrady?
Žena se mstí svému manželovi za zradu a je ochotna uzavřít obchod i s mocnostmi zla. Následky jsou po všech stránkách pro všechny aktéry děsivé, ale pro diváka i komické.
Manžel je soudce. Propadne mladé nezletilé dívce. Nedokáže se tomu bránit. Jeho žena na to přijde. Zuří. Vyhrožuje mu, že ho zničí, když neukončí vztah s dívkou. Dívce ještě není patnáct. Odhalení vztahu by mělo pro manžela ze společenského a profesního hlediska fatální dopad, a navíc je to trestné.
Jednoho dne si v manželově nepřítomnosti žena k sobě někoho pozve. Nevíme, kdo to je. Žena to nikdy neprozradí. Manžel přijde domů a je mu jasné, že tam někdo byl. Celá situace je však velmi podivná. Žena vystupňuje svůj nátlak. Manžel neví, jak situaci vyřešit. Je celou situací paralyzovaný. Nedokáže však najít sílu se vzdát závislosti na mladé dívce.
V zoufalství se rozhodne skočit z okna. Sám? Anebo mu někdo pomohl?
Poblíž se jako na zavolanou právě nacházejí dva kriminalisté. Navštíví místo činu. Žena je v šoku. Nechce jim nic vysvětlit. Policistům z některých indicií dojde, že měla pádný důvod muže zabít. Dojde jim taky, že v bytě před návratem manžela někdo byl. Někdo cizí. Žena není ochotna nic říct. Možnosti uniknout vězení jsou jen velmi malé, spíše žádné. Muži ji nabídnou beztrestnost, výměnou za odevzdání se do jejich rukou. Je to zvláštní obchod, na který však žena nakonec sebedestruktivně přistoupí.
Policisti zjistí, že soudce měl poměr s dívkou. Je to jediný důkaz o tom, že mezi manželi byly problémy. Nikdo jiný to nevěděl. Ta dívka sama je jediný důkaz. Když spadne náhodou pod auto, je po důkazu, ne? Žena si přeje její smrt? Jsou vlastně policisti vykonavateli tajného přání ženy? Jsou zároveň vykonavateli trestu za toto děsivé přání? Kdo si chce se zlem hrát, měl by být připraven na následky. Není to hra, ze které se dá vystoupit za jízdy.
Dohoda je stvrzena. Důkazy a svědci zlikvidováni.
Policisté postupně ženu navštěvují, zneužívají a týrají. Žena postupně pozbývá subjektu a stává se pouhým objektem absurdních perverzních praktik. Hranice neexistuje. Žena ale nikdy neprozradí, že muže nezabila. Přijme roli oběti. Chce nést vinu za jeho smrt. Moc institucionální zničila osobní svobodu. Sňatek i policejní zvůle jako zákony, které zotročí a zničí lidskou přirozenost. Pokání jako sebedestrukce.
Koho si žena k sobě pozvala? Co dalo věci tu děsivou dynamiku? Jsou policisté skutečné osoby nebo konstrukt, principy primitivního zla?
My nejsme skutečné postavy z masa a kostí. My jsme jen principy, jen postavy, které vyvolává vůle k destrukci. Jsme jen plameny, ze kterých může vzniknout pěkný požár.
Je to všechno sebetrestání? Je to porucha, která se stala v hlavě? Žena si myslí, že když dala svému muži absolutní lásku, má právo ho zničit, když on ničí jejich vztah. Postupně věci přehodnocuje a přijímá trest. Je to však skutečně jenom trest? Nemůže role oběti mít i rozměr sexuálního uspokojení.
Trýznění nakonec končí smrtí. Tam, kde už není na čem parazitovat, musí paraziti odtáhnout. Jedna smutná kapitola se uzavřela.
A my stále nevíme, kdo v předvečer, který započal destrukci, ženu navštívil. Ale asi už to tušíme.
Dobří chlapci
Obsazení: 4 muži, 2 ženy
Černá komedie, reagující na exkomunikaci mafie z katolické církve papežem Františkem.
Doba je zlá, doba je zlá. Že se slušný člověk nemůže projít beze zbraně jen tak po ulici, to jsme si už zvykli. Ale že nesmí už ani do kostela? Že se už ani nebude moci modlit ke svému Bohu, protože mu to jednoduše zakážou? To je apokalypsa. Jediná šance je návrat k úctě a respektu. My všichni jsme přece jedna rodina. Plaveme spolu. Bez ohledu na to, jestli jsme zdraví nebo třeba máme na nohou plíseň. Jsou jen Oni a My. Dvě organizace, dvě tradice, dvě armády a jedna víra.
