David Košťák (1991) patří k autorům nejmladší generace, nicméně má už na kontě úctyhodné množství her, s původními náměty, ale i autorské adaptace klasických literárních děl. Jeho hry se převážně dotýkají mezilidských vztahů, osudů jednotlivců v dnešní společnosti, kritiky konzumu i dalších fenoménů dneška, odkazují k vzpomínkám na dětství a vnitřní svět postav. Jeho hry charakterizuje obrazivý poetický jazyk, s lehkým nádechem humoru a hravosti, který se ale nebojí ani patosu a něhy.
David Kostak. Narodil se 1991 v Praze. Je absolventem oboru teorie a kritika na pražské DAMU. Vedle autorské tvorby překláda anglickojazyčné divadelní hry do českého jazyka a je kmenovým dramaturgem Divadla LETÍ. K vlastní dramatické tvorbě inklinoval již během studií, ale debutoval v roce 2013, kdy Divadlo LETÍ uvedlo jeho krátkou hru Fresh Love. Už v té předesílá téma, k němuž se ve své tvorbě vrací nejčastěji – zodpovědnost člověka v rovině mezilidských vztahů, ale i za podobu současného světa. Ve svých hrách pracuje s výraznou metaforou a prvky magického realismu, které často uvádějí do chodu veškeré dění. To lze především pozorovat na jeho vesmírné trilogii, do níž spadá Taxistyx (Divadlo LETÍ) o matce, která od zodpovědnosti za svou rodinu utíká v taxících, v nichž plyne čas pomaleji, Nad rozlitou mléčnou dráhou (Český rozhlas, Divadlo Karlovy Vary) a zpracování příběhu slavného psa Lajka vzhůru letí, jenž by mělo nejmladšího diváka nenásilně vzdělávat o manipulaci totalitních režimů.
Jeho žánrové rozpětí je poměrně pestré. Mezi jeho hrami jsou k nalezení post-dramatické texty (Taxistyx, Srdce patří za mříže), komorní vztahové drama (Nad rozlitou mléčnou dráhou), hry pro mládež (Lajka vzhůru letí a rozhlasový western pro náctileté Tahle země není pro mladý, rodinný muzikál Kronikáři – stručné dějiny světa v muzikálu) až přes adaptace literární klasiky (Dáma s Camelkami, Zmoudření Dona Quijota, Solaris, Kronika ohlášené smrti). I přes různorodost jednotlivých her a zacílení na různé divácké skupiny, si David Košťák díky výrazné práci s jazykem zachovává svůj rozpoznatelný rukopis.
Hry začal psát na objednávku divadel poměrně nedávno, ale stále si hájí prostor pro psaní, které není předem určeno konkrétnímu divadlu. Pro Švandovo divadlo v současné době píše celosouborovou hru Downtown, novodobý mýtus o městě, jenž se ve snaze zbohatnout z místních dolů, začne propadat do země. Z vlastní iniciativy píše vztahové drama Ptačí žena z utopického světa, kdy se zakázalo ptákům migrovat.
Nad rozlitou mléčnou dráhou
1 žena (50 +), 1 muž (25 +)
Když byla Klára malá, její otec odletěl do vesmíru. Nyní se vrátil. Zatímco ona zestárla o padesát let, on zestárl o pět. Nyní před nimi stojí nejtěžší úkol – přijmout skutečnost, že jejich úlohy se proměnily. Z dítěte se stává rodič a z rodiče dítě. A jelikož má ona rakovinu, hodiny začínají odbíjet. Nezbývá mnoho času.
Poetická hra o vztahu nedospělého otce a stárnoucí dcery, kterým čas protekl mezi prsty jako hvězdný prach.
Hra se skládá z realistických scén, poetických scén a z monologů obou postav.
Srdce patří za mříže
variabilní obsazení (hrálo se se 2 ženami a se 4 muži)
Hra se zkládá z osudu tří postav. Mladý muž z Číny přichází do České republiky, protože zde slyší srdce svého otce. Jeho srdce bylo nelegálně transplantované. Přichází, aby si naposledy poslechl tlukot jeho srdce. Mladá Evropanka si začíná uvědomovat dopad svých každodenních činů. S hrůzou si uvědomuje, že je v současnosti nemožné být dobrým člověkem. Nikdo dnes není dobrý. Jsou jen lidé, kteří si svojí vinu uvědomují a ti, kdo ne. Třetí hrdina je postava z animovaného seriálu pro děti – Krteček. Panda ho vyláká do Číny, aby využila jeho nevinnost k propagaci čínského režimu. Krteček s ní odchází do Číny a stává se svědkem strašného zneužívání lidských práv.
Postmoderní koláž byla napsána na objednávku divadla na téma: násilí. Hra nicméně ukazuje to nejnebezpečnější násilí. Násilí, které je neviditelné, které je nepřímé. Násilí, které je součástí našich každodenních životů. Hra jej ukazuje prostřednictvím absurdních a groteskních scén, které diváka nutí k zamyšlení nad zodpovědností a dopadem svého vlastního jednání. Hra stejně jako postava Číňana na nikoho neukazuje prstem ale chce promlouvat k lidem, kteří přemýšlejí nad stavem současného světa. Proto nakonec muž konfrontuje publikum se slovy: „Je tady. Sedí tu s vámi. Někde mezi vámi je hruď, ve které tluče. Nechci ho brát zpátky. Nechtě mě… prosím vás… sednout si mezi vás… a poslouchat. Srdce mého otce. Není tu šťastně. Ale ještě pořád tluče”.
Hra je dostupná v anglickém jazyce.