David Drábek (1970). Dramatik a režisér David Drábek absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor filmová a divadelní věda. Na univerzitě založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, které se specializovalo na žánr moderního kabaretu. V letech 1996-2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001-2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. V roce 1995 obdržel Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší hru roku za text Jana z parku a v roce 2003 totéž ocenění za text Akvabely, jenž získal později titul Nejlepší Česká hra roku 2005. Jeho hra Náměstí bratří Mašínů získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007, aby se v roce 2009 stala Českou hrou roku v rámci udílení Cen Alfréda Radoka. Hra Jedlíci čokolády se stala Českou hrou roku 2011. V roce 2003 vydalo nakladatelství Větrné mlýny sborník sedmi jeho her, nakladatelství Kosmas pak v roce 2011 vydalo soubor deseti nejnovějších autorových her pod názvem Aby se Čechům ovary zachvěly.

David Drábek dramatik se řadí mezi nejvíce uváděné a překládané autory, jako režisér patří k tvůrcům s nepřehlédnutelnou imaginací.  Jako autor, režisér a dramaturg spolupracoval s celou řadou českých divadel včetně Národního divadla a Divadla na Vinohradech, v letech 2005–2007 byl stálým režisérem Divadla Minor. Od roku 2009 až do června 2017 byl uměleckých šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Společně s Danielem Přibylem a Michalem Dočekalem zvítězil ve výběrovém řízení na vedení Městských divadel pražských od roku 2018.

David Drábek patří k nejznámějším českým divadelníkům. Smyslem jeho her je kritika člověka, který svoje lidství rozpustil v mediální a konzumní realitě. Pro své drsné reflexe volí prostředky hyperboly, již podpírá vynalézavou obrazotvorností, takže výsledkem je zdánlivý spletenec bizarních dějů, v němž se setkávají myslitelné i „nemyslitelé“ postavy s těmi, které mají reálné předobrazy. Jeho nejoceňovanější hra Akvabely je výpovědí o nemožnosti autentického života vinou komercionalizace a medializace společnosti, ale lze ji považovat i za autorův příspěvek k problematice mužské identity v globalizovaném světě „bez hranic“. Cenami ověnčená „hra o nehybnosti z roku 2007“ Náměstí bratří Mašínů pojednává krizi stárnoucích manželů jako imaginární únos tramvaje jejich synem. V kontrastu s až burleskním dějem hra tematizuje především „smrt“ v životě jakožto moment stereotypního, vyprázdněného či jinak ustrnulého přežívání. Za hlavní příčinu „smrti za živa“ tvůrce označuje nedostatek komunikace, zabraňující tomu, aby se člověk vyrovnal sám se sebou a našel správné hodnoty.  (L. Jungmannová)

AKVABELY
Obsazení: 6 mužů, 4 ženy

Cena Alfréda Radoka za nejlepší českou hru roku 2003.
Současná sonda do života generace třicátníků. Tři kamarády z vysoké školy pojí tajný koníček – scházejí se v kryté nádrži a „tančí“ ve vodě. Jejich srstnaté nohy kmitají v rytmu hudby nad hladinou a oni zažívají chvíle harmonie a souhry, která tyhle třicátníky „na suchu“ opouští. Bujarými pikniky po tréninku však jen maskují trhliny ve vztazích.

Jejich cesty se po škole vzdálily. Kajetán přes počáteční zábrany přijal v televizi moderování amatérské písničkové soutěže a stal se opravdovou celebritou. Pendluje mezi náručemi modelek a náručí svého učitele angličtiny. Petr na univerzitě zůstal jako učitel a dál zarputile bojuje proti konzumu. Pedantsky hlídá svou ženu a syna před nástrahami civilizace a vyčítá Kajetánovi zradu ideálů. Oba přátele však zaskočí Filip. Rozhodne se zůstat v nádrži navždy a vrátit se tak do vodního praživlu. Cítí se být vydrou, mezi prsty mu raší plovací blány. Postupně se uzavírá světu, až utichne docela. Věci se dávají do pohybu – Petra opustí žena, Kajetán pod dojmem ztráty přítele vyvolá rvačku v televizním studiu. Jejich jistoty se během několika vteřin rozsypou na prach.

V závěrečné scéně na břehu jezera nesou Petr s Kajetánem na ramenou dřevěnou truhlu. Tmavé obleky mají rozhalené, od podpatků jim odlétají kamínky. Vypouštějí Filipa do vod jezera. Petr zachraňuje hmyz z hladiny a Kajetán si opodál otevírá „obchod“ s klacíky, blátem a listím. Na závěr dvě osiřelé „akvabely“ zmizelému příteli tančí.
Hra je i přes množství gagů a humorných situací prostoupena generační nostalgií a místy až mrazivým surreálnem. V sezóně 2004/2005 Akvabely nastudoval přední český režisér Vladimír Morávek. Hra získala v roce 2003 Cenu Alfréda Radoka a později titul Nejlepší Česká hra roku 2005.
Hra je k dispozici také v anglickém, německém, polském, španělském, ruském, rumunském, chorvatském a slovinském překladu.

NÁMĚSTÍ BRATŘÍ MAŠÍNŮ
Obsazení: 19 mužů/10 žen – lze inscenovat v menším obsazení

Podtitul Hra o nehybnosti výstižně charakterizuje nejnovější hru Davida Drábka. Její hrdinové trčí ve stojatých vodách svých nicotných a absurdních existencí, ze které je nezachrání ani smrt, byť sebevíc svůdná. Invalidní důchodce Vendelín neuspěl jako milenec, manžel, otec a dědeček, neúspěšný je i jako revizor v pražské MHD, trapný je i sám důvod jeho invalidity. Jehovistka Rita je osamělá a ne úplně normální, stejně jako prodejce Nového prostoru, bezdomovec Jeroným; zpěvák Zapík se svou pseudoangličtinou a rozhalenkou je olezlá vykopávka z období normalizace, ani dalším postavám se nedaří dvakrát nejlépe, ani jejich životy nejsou zrovna důstojné. Střípky jejich osudů se v první části, nazvané České hoře, protínají na maškarním bále, kam hrdinové přicházejí v bizarních převlecích za zvířata a rostliny, do trapně komických scének se mísí fantaskní výjevy s Labutí ženou, smrtí, v jejímž objetí se Vendelín marně snaží spočinout.

Druhá část hry, nazvaná České moře, se zprvu zdá být realistickou situací v unesené tramvaji, ve které neznámý terorista drží cestující. Postupně vychází najevo, že téměř všichni nějak souvisí s Vendelínem, jde o jeho bývalé milenky, přátele, teroristou, který se dožaduje cesty na Náměstí bratří Mašínů a k českému moři (…na český moře nepotřebuju žádný letištní poplatky ani ól inklůziv lást minyt, já jsem nikdy nedělal problémy, ale teď budu, protože můj život hnije od hlavy k patě…) je Vendelínův syn Hynek. Hrdinské smrti v explodující tramvaji ani polibku Labutí ženy se ale Vendelín nedočká, čeká ho probuzení na JIPce, manželka Petra, stojaté vody a nehybnost.

Hra se stala Českou hrou roku 2009 a získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007.
Hra je k dispozici také v anglickém překladu.