Roman Sikora (1970) je jedním z mála politicky – levicově – vyhraněných autorů, který nemilosrdným jazykem s výraznou nadsázkou zášti, skepse a sardonického šklebu glosuje dnešní dobu. Jeho jazyk je hyperbolizovaný, v jeho zdrojích je patrný vliv ikon absurdní dramatiky.
Roman Sikora (1970). Současný český dramatik a novinář absolvoval Divadelní fakultu JAMU v Brně. Vystřídal řadu zaměstnání, pracoval například v Třineckých železárnách nebo jako noční recepční v Městském divadle Brno. Jako divadelní kritik dále spolupracoval s Literárními a Lidovými novinami, Českým rozhlasem 3 Vltava a časopisem Svět a divadlo. Byl také šéfem kulturní rubriky internetového Deníku Referendum. V současné době žije v Praze jakou dramatik na volné noze.
Je autorem řady politicko-kulturologických esejů, kratičkých útvarů, které žánrově pojmenovává “dramatické nesmysly”, a divadelních her, z nichž některé byly uvedeny na domácích i zahraničních scénách. Za hru Smetení Antigony obdržel v roce 1998 druhou cenu v soutěži o nejlepší českou hru Nadace Alfréda Radoka. Hra Zpověď masochisty, která vznikla v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky Divadla LETÍ, byla přeložena do řady cizích jazyků a uvedena v Polsku, Švýcarsku, Německu, Francii, Brazílii a Rusku. V roce 2017 získal se svou hrou Zámek na Loiře první cenu v soutěži Talking about Borders vyhlášenou Státním divadlem v Norimberku.
Sikora bývá charakterizován jako rozhněvaný dramatik. Svůj odpor proti totalitním tendencím tržního systému a područí ideologie blahobytu a všeobjímající technologie staví na burcující síle slova, které často užívá v provokativních, surreálných a neobvyklých kombinacích. V posledních hrách často užívá specifický, neuroticky roztříštěný jazyk plný opakování, neúplných vět a gramatických inverzí.
ZÁMEK NA LOIŘE
Na jednom ze zámků na Loiře se usídlila nová Milostpaní. Je ženou ministra a oligarchy z České republiky, který se ji zde rozhodl ukrýt před veřejností, protože už mu doma dělala ostudu. Většinou se válí zpitá na posteli nebo šikanuje služebnictvo, bývalého kastelána Andrého, českého teatrologa a tlumočníka Jeana-Luca a nového kuchaře Alfréda, který není schopen pochopit, jak může někdo jíst a pít, co s chutí jí a pije Milostpaní, zatímco jeho francouzské speciality jsou za ním v zuřivosti vrhány, když zmateně prchá z panských komnat. Sídlo s nimi také sdílí neviditelný osobní strážce Boris, veterán z Afghánistánu, jehož hlavním úkolem je udržet miliardářskou paničku na zámku.
Milostpaní je údajně bytová designérka, tudíž je nutno interiér zámku patřičně inovovat. Historický nábytek končí v popelnici, je nahrazen praktickým inventářem z IKEA a možná se v zámecké zahradě bude brzy stavět i obrovský bazén. Sídlo zkrátka musí jít s dobou. Všichni jsou se svou prací spokojeni, jen Jeanu-Lucovi je líto, že má zase nižší plat, než jeho francouzští kolegové, André provede kuchaře po dosud zbylých pamětihodnostech historického sídla, Alfréd se po ochutnání oblíbeného vína milostpaní pohrouží do hlubokého bezvědomí a další pekelná noc s ordinérní dámou může začít. Ve vší servilitou a vzájemném opovržení.
ZPOVĚĎ MASOCHISTY
Obsazení: 3 muži, 1 žena (variabilní)
Hlavní hrdina, Pan M. je jedinec velmi komplikovaný. Zatímco ostatní touží po něčem tak efemérním a nerealizovatelném jako je spokojenost, štěstí, seberealizace, jemu něco takového nic neříká. Je připraven především trpět, ovšem nikoli jen bičováním či jinými typy trýznění partnerkou či přítelem, jde mu o utrpení v co nejširším slova smyslu a co nejsystematičtější. A teprve po posledních parlamentních volbách se mu naskytla perspektiva světa pravou slastí přímo přecpaného.
Nestojí o žádná lidská práva. V práci se cítí nejlépe, je-li šikanován nadřízenými a pobírá-li pokud možno co nejnižší plat za co nejvyšší výkon. Nestojí o to, aby se ho někdo zastával. Plně podporuje úsilí vládní koalice omezit práva zaměstnanců a převést co největší množství veřejných služeb do privátního sektoru. Když přechodně pobírá sociální dávky, volá po jejich zrušení. Když pracuje, volá po prodloužení pracovní doby a snížení své mzdy. Když volí, volá po omezení volebního práva, pro takové jako je on: flákače a málo úspěšné.
Je to zkrátka hoch, co touží po výprasku. A konečně nadešla jeho doba. Pravou rukou volí s bezmeznou chutí. A jeho život neskončí dobře. Když po ohromném úsilí pokoří houževnatého Číňana na Olympiádě lidských zdrojů, je zahrnut poctami a Miroslav Kalousek ho vítá v klubu. Ale tohle ale přeci Pan M. nechtěl!
Text hry vznikl v rámci rezidentního programu projektu Centrum současné dramatiky pro Divadlo Letí a Švandovo divadlo. Hra byla formou scénického čtení úspěšně uvedena v Theatre Ouvert v Paříži a v rámci festivalu Theatertreffen: Neue Dramatik aus Europa in Berlin.
Hra je dostupná v anglickém, francouzském, německém, slovinském a ruském překladu.
